Hradby a jejich konstrukce. Hlavní opevnění je představováno obvodovou linií v dnešní obě více či méně v terénu patrnou. Příkop vyhloubený před hradbou byl prokázán pouze před hradbou severního předpolí a při výzkumu mladšího opevnění na jižním svahu Doubí. Byl relativně úzký a mělký.
Starší hradba má na obou stranách stejné kamenné zdi se svislými trámy. Použitá technika je známa již ze starších pravěkých fortifikací a dosahovala šířky 5-6 m. Trámy v čelní zdi, kolem nichž byly skládány a lícovány kameny, členily líc na bloky, podle místa namáhání, široké 90-120 cm. Ve svislých trámech byla zakotvena příčná dřevěná konstrukce jdoucí do násypových vrstev uvnitř hradby. Šikmo uložené trámy byly v tělese zatíženy a obloženy kameny. Také na vnitřní straně hradby byla v destrukci patrná zeď. Ve starší fázi opevnění na Doubí přidržovala zadní stranu hlinitých násypů stěna z vodorovných trámů. V některých úsecích obvodového opevnění na svahu nad Vltavou je předpokládána palisáda.
Mladší hradba byla stavěna velmi hospodárně. Čelní zeď mladší hradby byla založena níže na svahu před pobořené čelo starší hradby, které bylo využito jako její těleso. Původně byla široká S-10m a dosahovala patrně výšky 4-5 m. Boční fortif1kace z údolí Vltavy měla v mladším horizontu hradbu tvořenou dovnitř nakloněnou kamennou zdí. Zeď v čele dosahovala šíře 1-2 m. Dřevěná konstrukce zdi hradby byla obdobná jako ve starší fázi s tím rozdílem, že měla menší rozestup svislých trámů v líci. Pro svislé prvky vykopán přerušovaný základový žlab široký 60-90 cm. Do něho ve vzdálenosti 90-100 cm zasazeny slabě dovnitř nachýlené trámy. Žlab nebyl vyhlouben po celé zkoumané délce, místy byly pro trámy zhruba 20 x 20 cm vyhloubeny jednotlivé jámy. Líc zdi byl pečlivě vyskládán z pevného amfibolitu nebo aplitu.

Brány. Nejvíce zranitelným místem každého opevněného areálu je vstupní prostor. Všechny jsou asymetrické a jejich stavebníci patrně vycházely ze starší domácí tradice. Věžovitá stavba byla patrně zachycena v závěru uličky mladší fáze brány A. Jinak nad branami nebyla zjištěna, ale lze předpokládat přemostění uličky nad středovým kůlem pro vrata.
Brána A - je západním vstupem z vltavského údolí. Byla postavena v místech, kde obvodové opevnění klesající z Doubí přechází do sedla u Hrádnice. Před branou nebyl příkop pro velkou svažitost terénu. Celkem byly zachyceny tři fáze stavební aktivity. Starší brána měla asymetrická ramena a byla doplněna dřevěnými opevňovacími nástavbami. Zhruba po dvaceti letech provozu zanikla požárem. Její obnova a nové založení se nepodařilo. Další přestavba souvisí s celkovou přestavbou obvodové fortifikace oppida. Brána mladší fortifikace měla kamennou lícovou zeď, která tvořila severní rameno brány. Nejmladší stavební fáze brány měla uličku chráněnou v délce přes 30 m palisádami, které končily uvnitř oppida věžovitou stavbou.
Brána B - situovaná východně od Červenky v severní části obvodového opevnění. Výzkum prokázal, že před branou nebyl vyhlouben příkop. Starší podoba východního křídla brány vytvářela, spolu s tarasem na jeho vnitřní straně, oválný bastion. Zadní strana hradby byla konstruována jako šikmý kamenný taras bez opěry dřevěné konstrukce. V závěru mladší stavební fáze byl průchod zúžen vloženou stěnou. Zátaras se opíralo kamennou hradbou obezděné boky brány a při vojenském konfliktu shořel. Ani tato událost však nedokládá vlastní zánik oppida. Cesta branou byla přeložena a směřovala přes porušenou hradbu k bráně F na severním předhradí.
Brána C - je situována na východní straně nad údolím Mastníku. Brána byla, stejně jako celá obvodová fortifikace, vztyčena dvakrát. Starší podoba brány měla asymetricky zahnutá křidla hradby s lícovanou, nasucho kladenou kamennou zdí z místního lomového kamene, opřenou a vyskládanou okolo čtyřhranné svislé dubové do země zapuštěné konstrukce. Relikty hradby se zachovaly až do výše 75 cm. Mladší brána postavená po celkové přestavbě obvodového opevnění, měla obdobný charakter.
Brána D - je situována na jihovýchodním svahu Doubí. Během dlouhodobé zemědělské činnosti byla velmi porušena. Byla konstruována obdobným způsobem jako severovýchodněji postavená brána C. Lze předpokládat, že měla také shodný stavební vývoj jako všechny zkoumané brány oppida.
Brána E - bývá tak označován prostor před vrcholem Doubí, kde je od Vltavy částečně zdvojeno.
Brána F - postavená ve fortifikaci severního předpolí obvodového opevnění pod severním vrcholem Červenky. Nebyla zkoumána. Patrný je příkop a val západního křídla vtažený mírným obloukem do vnitřního prostoru. Zcela jinak vypadá druhé, východní křídlo brány.

Cesty, cestičky, pěšiny. Do hradiště vedly z okolí nejméně čtyři. Nejdůležitější pro jejich vedení a dispozici bran byly brody přes Vltavu u ústí Mastníka a u Sejckého ostrova navazující na tehdejší širší komunikační systém. Jedna vystupovala severním směrem od ostrova ve vltavském údolí příkře svahem a procházela bránou A do prostoru Hrádnice. Jiná vedla od brodu pří soutoku Vltavy s Mastníkem k jihu a procházela branami E a B. Další směřovala po levém okraji nad údolím Mastníku a do oppida procházela branou C. Poslední cesta vedla z jihovýchodu od dnešní obce Hrazany. Vnitřní areál byl rozdělen komunikacemi na velké sídelní plochy uvnitř kterých byly ohražené dvorce. Vydlážděná plocha zhruba 20-25 x 20-25 m v těžišti hradiště sloužila patrně jako shromaždiště - forum. Svahy Červenky byly členěny komunikačním systémem. Výzkumem byla doložena vozová cesta v délce okolo 60 m částečně upravená štěrkem. S vozovou cestou byly přibližně rovnoběžně zachyceny stopy ohrad. Podél jedné z nich byla zachycena další cesta, interpretovaná jako pěšina. Kolmo na ní se dochovaly stopy po oplocení dvorců.

Literatura:
Jansová, L. 1965: Hrazany, keltské oppidum na Sedlčansku. Praha.
Jansová, L. 1983: O počátcích laténské fortifikace v Čechách, Studie AÚ ČSAV v Brně XI,I. Praha.
Jansová, L. 1988 -1992: Hrazai1y. Das keltische Oppidum in Böhmen, Band I - III.
Drda, P. - Rybová, A. 1998: Keltové a Čechy. Praha.